Strach

Za dlouhých nočních hodin,
plných myšlenek a přemítání,
hledám v duši uvítání,
do citů duši vhodím.

A podiví se duše moje,
to je její, jeho, tvoje,
ta skládanka tvořící
obrazec zářící...

Co duše to obraz jiný,
však Velký Vzor,
co matce na její syny
sesílá noční vzdor..

V každé duši uschován,
a bolestí skryt,
kýmkoli vychován,
do srdce vryt.

O lásku nemáš zájem,
srdce je zraněné,
však silné, chráněné,
vonící oním hájem.

Nestojíš třeba o lásku,
o starost druhých lidí,
s životem na provázku,
kráčíš, kam všichni vidí...