Boty ušité z pýchy větrnaté
táhl světem
do kříže mocného kruhu
Uléhal k ránu
s myšlenkami pokornými
vstával
se vzdornými
Na hvězdnaté opuštěné
přeskvostné
hrál struny
Smavé červánky
co by panny pokoušel
stříbrně laškoval
s vlastní sobě filozofií
svítí prý
jen černé zemi
Zamilován léta
do zlatem šatů pošitých
žebroní o lásku
slunce dveří zavřených
Jen vítr a básník
bývá jeho touhy
bláznivý prostředník
Hraj svou píseň, stále stejně,
za červánků, časně k ránu,
probuď z klidu, nelhostejně,
mocné vlny oceánu
Zvoní tvoje struny sříbrem
signál co dá noci půl
vášně kdy zpit elixírem
bdí básník a somnambul
***
Jiří senior
18.12.2008 09:15:00 | j.c.
měsíc si pluje lidským časem
inspiruje básníka svou odvrácenou tváří
tuny svých paprsků posílá na zem
stříbro..co tajemně na cestu nám září .o)
16.12.2008 21:26:00 | Bean