Na cestách

Temnota se kolem mě rozprostírá,
ale já se v ní neztratím,
však když pochybnost srdce mé svírá,
s důvěrou k měsíci oči své obrátím.

On bezpečně vede moje kroky,
po cestách dlouhých a neznámých,
už nekonečně dlouhé roky,
ale kdo zbaví mě temných obav mých?

A moje nohy už jsou znavené,
tím nekonečným putováním
a moje vzpomínky jsou zastřené,
proniknout k nim se marně snažím.

Zbývá mi pouze naděje,
že svoji budoucnost brzy spatřím,
však moje srdce neklidné je,
snad najdu jednou to místo, kam patřím.