Nedělní nálada
Nedělní nálada
Šlapu si to, nevím kam
všude cesta vede
ať zahnu tam, nebo tam
hlavně že to jede.
Do kopečka tlačím
koukám kolem sebe
dolů brzdit stačím
vidím modré nebe.
Na obzoru hory
dole hladina
moje dnešní story
právě začíná...
Do jednoho města
které dobře znám
vede každá cesta
po které se dám.
Jedu zvolna, jedu někam
nepotkávám, koho čekám.
Tamhle hory, tady voda
čekám až se smutek poddá.
Tahle krása není pro mě
nemám svoje lidi v domě.
Naskakuji do sedla
bych sama sebe podvedla.
Nachvíli jsem volná
než se zešeří
s dalšími dny svolná
jedu k večeři.
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Díky, Niky:
Bez uzdy i bez sedla
na oře bych nasedla
stínem hor a tichem lesů
svůj pozdrav já tobě nesu.
23.12.2008 16:50:00 | Kapka
Tak víš co? Příště osedlám krásného oře... a vydáme se třebas k hoře... jen tak přírodou... ju? A žádný smutek, ten nech hned někde na začátku cesty a už nikdy se pro něj už nevracej...
22.12.2008 23:41:00 | NikitaNikaT.
Dobrý den,
Vaši báseň jsem prošel několikrát a nakonec v ní asi našel myšlenku..zajímavý a jednoduše provedený nápad.Škoda, že radějí zkoumám něco méně konkrétního, což ovšem není Vaší chybou, nýbrž mou zálibou v abstraktnu a tajemnu.
21.12.2008 15:22:00 | Antonín Sander
