nad ránem
unavené oči hledí do tmy
den za okny
začíná v mlze
studené topení
cizí příběhy
jak kameny v řece
tok její nezmění
mlčím
slova jsou vzácná
náplasti na lidská trápení
všechno už bylo
přesto ještě nejsem
imunní
ve váze vadne
růže, cos mi dal
a signál se ztrácí
že bys přísahal?
pomalu se spustil
mrznoucí déšť
takové ticho
kdosi nás přerušil
operátor zívá
už jsme oba zticha
vlasy mi spadly do tváře
zrcadlo má zašlou podobu
možná už nehledám
dál ve svém osudu
Holis................ty si přeješ? Láďo, tvé přání je už předem vyplněno :-)))
25.12.2008 22:14:00 | Verena
Řekla bych, že verše jsou docela hloubavé, hodně myšlenkové a pocitové. Poslední sloka to perfektně uzavřela. ST!
25.12.2008 20:48:00 | NikitaNikaT.