Nevznáším se v oblacích

Nevznáším se v oblacích

Nevznáším se v oblacích,
a přece se za sluncem
jako slunečnice otáčím.

Mám žlutou čapku do mrazu
a k tomu rukavice.

Celičká se vystavuju
nahá ve své kráse
aby ke mně pronikla
láska, barva nebes záře.

Ta světýlka tepla
ve svém srdci pěstuju.
Semínka lásky
v jeho svitu zaseju.

Stačí mně přátelství,
ten pocit, že tě mám.
Hned vím, že na světě
není nikdo sám.

Jsem ta slunečnice
v čapce a rukavici
ze zlata,
rostu i kvetu v mrazu,
přesto jsem vnitřně
bohatá.

Toužím svítit,
ukazovat cestu.
Býti přítelkyní,
co v zimě nemrazí
a srdce navždy oblaží.
Autor devcatko z jetele, 25.12.2008
Přečteno 422x
Tipy 10
Poslední tipující: střelkyně1, Holis, čertíček, Tacca, Bíša, jedam, NikitaNikaT.
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře

Zdá se mi,že toto dílko moc napoví o tobě i o tvé poetické dušičce.Jde přímo ze srdíčka.

27.12.2008 16:46:00 | čertíček

ST! je za obsah, projev citů, pocitů... mi se to líbí, závěr je velmi podařený.

25.12.2008 22:39:00 | NikitaNikaT.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí