Jdu cestou necestou,
za mírem a svobodou.
Přes oceán lodí,
vysokým houštím,
i nekonečnou pouští.
Spěchám tam, kde je místo mé,
i kdyby bylo sněhem zaváté.
V té krajině si láska se štěstím ruku podává,
plnou náruč tajných přání všem rozdává.
Jdu cestou necestou,
až tam, kam mé sny dal mě zvou.
Asi to Saddovce uniklo, pošlu jí vzkaz... i když si myslím, že mě nehodnotila záměrně, neboť dle jejích vlastních slov prý ty, na kterých nelze najít nic pozitivního, nehodnotí...
06.01.2009 18:26:00 | Ouff