Po další uslzené noci..
Útěku před sebou samou..
Po pádu drsném bez pomoci..
I stíny světel mou víru klamou...
Po probuzení do bolesti..
Do bílého ledového rána..
Ta špetka strachu,co cestu si klestí
Jde stále dál,ikdyž není zvána...
Zrcadla osamění plná něhy..
Opona radosti stržená vodou..
Pod proudem štěstí mizící břehy..
Ty rudé rty,zkrápěné nudou..
Zmatek v duši, nejistota v těle..
Utíkat a přece se neschovat..
Řvát tiše, a velice směle..
Tak tohleto je ,,milovat,, ?
slovo milovat bych přirovnal ke slovu žít... dýchat, věřit, doufat, radovat se, prožívat štěstí i smutky... milovat je... kopat tu zasranou smrt do prdele...
25.04.2009 20:51:00 | Stoneman