Střepy zarývající se do kůže

Anotace: Tak jo... je to vlastně báseň o tom, co se mi přihodilo ve čtvrtek... takže se dá říci, že je ze života...

Pohled zastavený na tvé tváři,
a bolest v očích,
sklenice, jež pozbyla záři,
a prsty, které se do krve smočí...

Kolena, která se podlomí,
dopadaje tvrdě na zem,
a vzpomínky, které mi plakat nedovolí,
do hrobu sebou si vem...

A prsty zatnuté v pěst,
střepy zarývající se do kůže,
a bolest, kterou chci smést...
na koberci od krve louže...

A křik rozléhající se místností,
zoufalý pláč drásající uši,
a srdce, jenž mi bylo cností..
ukradlo mou duši...

A kapky krve dopadající na podlahu,
nevnímaná bolest v prstech,
dodávající mi snahu,
a odvaha držící mě ve snech...

A dopadnout tvrdě,
snažíce se znovu zvedat,
stát pevně a hrdě,
a tu bolest najevo nedat...

Neukazuji, že krvácím...
protože to je moje poslání...
stále naději neztrátím..
protože bolest mi pohled zaclání...

Musím vidět čistě...
i přestože to bolí...
život je svině,
život je boj...

A já musím bojovat!