Zvon

Anotace: Pokus o surrealismus číslo 2..

Osobnost je zlá vlastnost,

Stůl je na to připravený,

Ale na copak?

Záclony vlají rozevlátě ve větru,

Tričko se suší na topení,

Konečně začalo sněžit.

Ale proč je ten sníh zelený?

Je snad něco špatně?

Básníci jsou odjakživa lidi s velkým L,

Mají dobré srdce.

Tepe jako velký zvon,

Zvon v kostele nebo v Tvém těle?

Nedokážu si představit jeho tvář,

Dávno jsem na svou lásku zapomněla.

Sejde z očí, sejde z mysli.

Šlo by tu součást vrátit zpět?

Součást mého zvonu?

Stroj času je nenávratně na konci století,

Tráva je tu měkká jako plyš.

Slyš, jen slyš ten zvuk mládí,

Který nikdy neutichne.

Už je zase den,

Jen měsíc stále svítí,

Hvězdy blikají,

Och, oslepnu.