Melancholická

Srdce mé pálí mě, okovy bourá,
tělo jen přihlíží, mozek se courá.

Vyskočí srdce mi, skotačí v lese,
kampak, jen kam, dneska mě nese?

Nese mě na pláně, v daleké země,
nese mě po vodě, hrubě i jemně.

Vylétám nad mraky, vidím hned hvězdy,
rukou je pohladím, míň už já nechci.

Oblažen pocity, srdce mi jása,
zabrzdit zapomněl, mozek mi hlásá.

Pozdě však je, oblaka mizí,
padám já padám, země se blíží.

Narážím čelem, cítím jen bolest,
srdce své zavřu zas, budu jak Golem.

Více ja nesnesu, nechci tu trpět,
rozum zpět zavolám, ať k čertu jde svět!

Vždyť je jí osmnáct a mně čtyřicet,
nenič jí život, chce se mi zakřičet.

Ona chce mládí, stáří jí neláka,
myslím si v hlavě a radši dám panáka.

Zeptat se bojím ji, pravdu znát nechci?
Tak radši uteču,
...... k rozumu .....
.......... a srdce mám v kleci.