Růže

Soud přichází,pro mne je tu dán
ani se divit nestačím ,dobro nečekám
roky co těžké břímě si nosím
čekám kata kdy mne zkosí

čekám,není důvodu věřit v náhodu
byla jsem optimista
za ty léta
jsem pesimista

můžeš mi vytknout že černě vidím
zažil jsi bol co jde z lidí?
žádná naděje vím že neumírá
léta však nepřišla,zazděná snad byla?

snad pomohla v té době dalším
a můj smutek se dnes vyplaší
uteče,vystřídá ho naděje
co se to pane děje?

něco mi šeptá,ještě vydrž
neber si kata do mysli
odkládám tedy ten nůž
a do rukou beru naději

začíná zase svítit slunce
já vím že svítilo už dřív
byly zavřené u mne mu dveře
a odhozen byl klíč

ten klíč však kdosi zvedl
a odmyká a odmyká
jde to hodně pomalu
ale já si přivykám

na zpívání ptáků
na motýlí šustění
panejo to je krásy
k zbláznění

kdosi mi do ruky podává růži
pobízím ruku svou at sáhne na ni
je heboučká,sametová,rudou barvou září
berou jí prsty mé a do vlasů sázím...