Není-li světlo...

Anotace: ...

Není-li světlo v očích těch,
jež mohou za tmy ústy zpívat,
je marné křísit jejich dech.
Je škoda dál se do nich dívat.

Tě jiná tváře hradila
a zvala rety k rozlícení.
Když půlka něhy zradila
ta druhá hledá osvícení.

Možná přec zavzpomíná víc,
tvá mysl jež pole křísí
tep rudě sladkých makovic.
S červánky obzor svůj kříž mísí.

Mně jedna líce hladila,
klepaje druhou dveře cizí.
Snad růže k vejdi bránila
co z rámu očí volně visí.

Nezbývá nic než z prázdných per
vykreslit tu,jež můj zrak hledá.
A roste úzkost myších děr.
Nám oběma na hlavu sedá.

Prořídlá krev jazyky leptá,
o lásku s květy žadoní.
Mně jiná peklo rety šeptá
a tobě dým směr napoví.

Pak dozněl zvonek,v trávě tlí,
ukončil příběh lásky těla
jenž pohřbil tóny večerní.
Z uší nám nik neodezněla.