Hráč

Nábřeží prázdné jak nádraží po odjezdu ranních vlaků,
jen jeden pejskař a na vodě pár ptáků.
Nic, jinak nic, smrad z popelnic valící se do ulic.
Flašku odhodil, už byla prázdná, odešla i známá,
už neměl floka ani, za co by ji pozval na snídani.

Měl krásný život a žil si jako grant,
než objevil hrací automat.
Byl to jeho konec,byl to ve tmě zvonec.
Milenka a chudý brach,
půjčoval mu peníze a čekal na obrat.

A když neměl kde už brát,
o vlastní život začal hrát.
Poslední světýlka zablikala,
zavřely se dveře kasina.
Nábřeží je nyní zcela pusté,
jen řeka se divně zčeřila.