Sen

Měla jsem sen
že připlula hvězda
a na mou ruku sedla
a vypustila motýla

ten motýl jsi byl Ty
krásného ale smutného
a začal mít otázky
proč život má spíš černé dny

proč krása rychle ubíhá
a já řekla
tak to chodí na zemi
člověk stěží proplouvá

až zase přijde světlo k tobě
pořádně se ho chyt
aby ten život trochu hřál
a zůstal i ten třpyt

a zase jsi se vracel
a hleděl dlouze na mne
oči byly tak smutné
až zasáhly mé srdce

hvězda s tebou odplula
a mne bolest zůstala...