Pomluvy

Teď vám řeknu něco o Havlovi.
Trhat vlasy si budete, věřte mi.
Jste teda duševně připravený?
Tak pozor, je to tady.

A víte co? Nic vám neřeknu.
Zlé věci dál šířit nebudu.
Nemá to pro mě žádnou cenu.
Je tu už toho moc, jako nácku.

Pomluvy, věc to nejhorší.
Pomluvy, jen sračky řeší.
Pomluvy, vůbec se mi to nepáčí.
Pomluvy, jsou jen k pláči.

Je to strašně trapné,
dělají to osobnosti slabé.
Duševně chorý lidé.
U nich to je asi jiné.

Naprosto normální člověk,
by po nich ani neštěk.
Ten si nedrží svůj flek,
nevydává kdejaký štěk.

Kupováním stovek časáků,
plných těchto vraků,
facku dáváte člověku,
co si tvrdě jde svojí štreku.

To se vám líbí?
To vás tak baví?
To jste taky slabí?
To vás zajímá, co kdo jí?

Doufám tedy, že ne.
Vždyť je to tak ubohé.
Co kdybych měl noviny své,
řešil bych vás, děno denně .

Jak by se vám to líbilo?
Určitě by vás to stalo.
Tak udělejte to málo,
aby tohle už nebylo.

Řekněte, sakra, „NE“.
My tohle už nechceme.
My vámi prostě pohrdáme.
Zadek si s vámi vytřeme.