Anotace: Název se mi nějak nepodařilo vymyslet tak, aby byl přiléhavý... tak to nechám na fantazii každého z vás. PS: díky Kozorohu... :o)
Víš, jak občas bolí
vzpomínky?
Tlačí na botách srdcí
jak kamínky,
které omývá nekonečný čas.
V mlze neúspěchu se ztrácí
všechno to krásné,
ale zůstává víra, že snad
jednou bude líp...
Podej mi ruku a pojď
hledat úsměv na vrásčité tváře
našich starostí.
Vdechni si stříbro do vlasů
a opij se krásou podzimu
života.
Poslouchej tu hudbu blízkosti
hladících dlaní
a věř očím, které se lesknou
jen pro tebe...
protože nikdy nepřestanou.
03.05.2009 17:02:00 Kozoroh 1
Má dávno zapomenutá moudrost, co jsem našel kdesi ve svých komentech snad vlije trochu moudra do Tvé mysli...
Nikdy nic nekončí,
jen se to mění,
pak náhle zdá se Ti:
"Co bylo, není!"
A chceš-li, co bylo,
vrátí se zas!
Jen nesmíš vnímat jak
pádí ten čas!
Když srdce svět vidí
jen lásky očima,
na rozdíl od lidí
běh času nevnímá...
10.03.2009 20:05:00 Anne Leyyd
Opravdu moc krásná báseň! Myslím, že název někdy není ani za potřebí! ST :)
26.02.2009 13:03:00 Kozoroh 1
Děkuješ? Nevím zač!
Nemám pocit, že snad
sejmul bych z očí pláč,
ač činil bych tak rád!
Ret můj, ten neslíbal
ty rosy sestřičky,
s Tebou jsem nebýval,
nebděl nad Tvými sny...
Náruč má nebyla
tou, která zkonejší
žal, co Tvé srdce má
v té bídě vezdejší!
Mám snad jen jedinou
pochybnou zásluhu,
že snad jsem básní svou
kdes dotkl se Tvých snů...
A do vrásčité tváře starostí pohlížet máš ještě dost času...;o)))
26.02.2009 07:25:00 nejsembásník
I podzim života může být krásný,
krásné jsou vzpomínky, člověk se zasní,
někdy se podaří sny změnit v realitu,
rozhlédneš se a řekneš, dobře, že jsi tu...