Tam za plotem

Doba je jaká je, přátelé,
někdy je smutno, někdy vesele,
žijeme všichni jak dovedem,
jinak prostě nesvedem.

Všem nám čas taje jako sníh, jak vločka prchavá,
svištíme na saních a stopa zavává,
občas jsme na držce, tu zase na zadku,
klouzačku do kopce nevyjdeš pozpátku,
zatínáš nehtíky, let bys chtěl zpomalit,
však kromě podlitin, nezískáš vůbec nic.

Pán Bůh nám nepřidá jedinou vteřinu,
proč tedy plýtváme na každou blbinu,
život si ztrpčujem hádkami o ničem,
nakonec zůstane prázdnota bez klíče,
bez klíče k návratu, bez klíče k životu,
zůstanem tiše stát znaveni u plotu.

Co je tam za plotem nikdo z nás netuší,
máme jen prchavou jistotu na duši,
nazpět se nevrátí jediná vteřina,
třeba tam za plotem všechno zas začíná . . .