Krajina mého srdce
Krajina mého srdce
Z domů tu
zůstaly jen riuny
cáry zdí
a střepy záclon
A lidé, jež nevidí
Růžové keře podél cest
macešky prorazily -
- malí vítězové...
A mezi nimi hadi
hnízdí
teď už se to smí
Lidé je nevraždí
Slepí lidé bloudí
prázdnými ulicemi
jen se svícemi -
- oheň se odráží v bělmu očí
prázdných
a bolavých
Zdi se drolí
pláčou prach
a nikdo nemá o ně strach
nikdo se nebojí
o ploty ulic
Za poledne rozpálená
k večeru dlouhé stíny
krajina mého srdce
oslepená
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
býsní! :D miluju své překlepy. chtla jsem říct - básní. chtěla.))
26.02.2009 22:22:00 | Já Esther Ruth
ač jsem začala již před dávnou dobou nabývati dojmu, že tvé básně jsou pouze pózami, (už zase, "velká slova do - v závěru - prázných býsní":)) a tento dojem mě před dobou ne o příliš kratší zcela naplnil, musím říct, že toto je jedna z tvých nejlepších a nejspíše také nejdospělejších básní. myslím, že je celkem uvěřitelná.
26.02.2009 22:21:00 | Já Esther Ruth
jako bych před sebou viděl chorvatské vnitrozemí, velmi věrně jsi to vyjádřil, je to inspirováno právě tímto prostředím?
24.02.2009 22:45:00 | Kubino 2
