Návštěvnost
ŽÍT
ŽÍT
A tak jsem se zvedla
Z písečných dun starých moří
A o kus dál zkusila jít
Tam kde plamen stále hoří…
Kde srdce se nebojí bít
Z pár kapek spadaných k zemi
Složila jsem si nový šat
Zakrýt svou nahotu zůstalo mi
A dobrý pocit jako plat
Kráčela jsem dál…
A zůstaly mi vzpomínky
Na život a neživot v zemi chladu
A ukrytý poklad, vlastní cit
A žíznivost po lásce a pocit hladu
A Touha i přesto všechno BÝT!
Koncem i začátkem projít si znovu
Zbylo mi do duše nahlédnout jen
Odpustit všem a odpustit sobě
Zaplašit strach a přestat snít sen…
ŽÍT!!
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
TiskOdpustit sobě je kolikrát těžší než odpustit druhým.
12.08.2009 14:02:00 | Jana M.
...je radost Tě číst... :-)
02.05.2009 22:03:00 | Lota
Neustále mě utvrzuješ v přesvědčení v jakém citovém a myšlenkovém předstihu jste před námi muži.
25.03.2009 11:33:00 | Íá
ST! je to krása
21.03.2009 20:06:00 | tooc
Hmmm... pěkně napsaná básňa...
10.03.2009 01:04:00 | jedam
Uplně tě v tom vidím, to jsi celá ty....tak vzhůru...za životem a za sny...má milá
08.03.2009 14:00:00 | Mácha
Ano, ano, souhlasím, máte pravdu. Snít je třeba, jen občas je "snít" a "snít"...Alespoň jednou jsem to tak chtěla říct.
06.03.2009 00:51:00 | Isobel
Žít je potřeba se sněním..dobré dílko..
06.03.2009 00:31:00 | Barpob
Tak to je dobrý krok... ;-)
04.03.2009 21:48:00 | Levandule
žít i snít..třeba
ST
03.03.2009 15:46:00 | Mbonita
Někdy se dá žít i maličko snít...
03.03.2009 12:08:00 | labuť