ŽÍT
ŽÍT
ŽÍT
A tak jsem se zvedla
Z písečných dun starých moří
A o kus dál zkusila jít
Tam kde plamen stále hoří…
Kde srdce se nebojí bít
Z pár kapek spadaných k zemi
Složila jsem si nový šat
Zakrýt svou nahotu zůstalo mi
A dobrý pocit jako plat
Kráčela jsem dál…
A zůstaly mi vzpomínky
Na život a neživot v zemi chladu
A ukrytý poklad, vlastní cit
A žíznivost po lásce a pocit hladu
A Touha i přesto všechno BÝT!
Koncem i začátkem projít si znovu
Zbylo mi do duše nahlédnout jen
Odpustit všem a odpustit sobě
Zaplašit strach a přestat snít sen…
ŽÍT!!
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Neustále mě utvrzuješ v přesvědčení v jakém citovém a myšlenkovém předstihu jste před námi muži.
25.03.2009 11:33:00 | Íá
Uplně tě v tom vidím, to jsi celá ty....tak vzhůru...za životem a za sny...má milá
08.03.2009 14:00:00 | Mácha
Ano, ano, souhlasím, máte pravdu. Snít je třeba, jen občas je "snít" a "snít"...Alespoň jednou jsem to tak chtěla říct.
06.03.2009 00:51:00 | Isobel
