Anotace: Tohle je takový ten pocit, když přijdete, domů s pár promilí v krvi, lehnete si na postel a koukáte do stropu.
Jsem sám a umírám
umírám jako už jsem umřel tisíckrát předtím
a jako umřu tisíckrát potom.
Věčnost se zdá tak krátká
a já jsem v ní malá ztrácející se tečka,
která pomalu vyhasíná
jak poslední pouštní hvězda,
která svítila přes noc
všem pouští zmořeným tvorům.
Pluji v moři nadpozemských mračen,
svobodný, odevšech strastí, lásek a utrpení.
Konečně jsem volný.
Já teda když přijdu domů s promilema v podpaží, tak mě napadaj úplně jiný věci a ty bych těžce publikoval ;-) Na umření je mi až druhej den, ale to se zlepší, to se přepije.
03.03.2009 23:04:00 | Jarin Kalin