Neberte mě vážně

Sfoukávám svíčku,
se slzou na víčku
jako každý rok
kolik už odříkal jsem slok?

A s každým malým krůčkem v před,
poznávám že cesta je jen mlhavá
a osud, čas, vírá má a láska, tady a teď,
si se mnou jen pohrává.

A myšlenky mé, uvězněné v nekonečných smyčkách,
se pohybují v před jen ve zpětných kličkách.
A chvíli jsem a chvíli jako bych snil,
Pro někoho zajímavý, pro někoho příliš pil.

A duše má, mysl, inteligence, nechme být,
chce se před tím světem skrýt,
protože jak se k budoucnosti hlásím
tak se sám v sobě ztrácím.