Anotace: **Docela se mi líbí.....tak se snad bude taky líbit** a možná když Bůh dá se v ní i najdete**
Pro pár nebeských slz,
a zlámaná křídla andělí.
Tak i my začneme ronit slzy,
a cítit se jako vrazi....
Vrazi duší,
nevinných.
Dárci krve,
z důvodu poviných...
Prosíme o lásku,
a toužíme po štěstí.
Jsme obyčejní lidé,
se svými problémy....
Pereme se s osudem,
a doufáme, že statečně.
A své dluhy,
splácíme vlastní hrdostí...
Jsme klauny,
tohoto světa.
A nebo vojáci,
avšak místo zbraně máme propisky....
Milujeme,
a nenávidíme.
Stejnou mincí,
prokletou...
Jsme lidé,
a ne bohové.
Sice odpouštíme,
ale nezapomínáme...
mno s těma propiskama furt se ztrácí jako inspirace...ale já je ty mrchy stejně najdu
19.03.2009 16:29:00 | whiolet
Skvělá myšlenka a hlavně pravdivá. Našel jsem v tom kus sebe, vážně děkuji:D
15.03.2009 21:08:00 | démon zatracení
Děkuji jako vždy zahřály u srdíčka vaše komentáře, ach Lotičko na tom bude něco pravdy:)
12.03.2009 16:28:00 | whiolet
...ne, Bůh, ale čtenář se musí zamyslet nad tím co jsi napsala...i když???...:-)
11.03.2009 20:05:00 | Lota
mě se líbí moc, možná jsem v ní našla i kousek sebe, ale na tom nezáleží.
11.03.2009 15:25:00 | Kristine Clary-Aldringen