Anotace: Voják ležel v poli a naříkal plakal hořce že svoji milou už neuvidí že ona bílý šat pro jiné...
Voják ležel
v poli
a naříkal
plakal hořce
že svoji milou
už neuvidí
že ona
bílý šat
pro jiného oblékne
Byl zraněn
umíral
louže krve
pod ním
byla každou
vteřinu větší
a díra v hlavě smrtící
Každý nádech
může být ten
poslední
Kolem nikdo není
nikdo
ho nezachrání
nikdo mu nepomůže
On zemře
svou pušku
však k hrudi
hrdě tisknout
bude
dál…
Má milá Nel,
tak píšu ti, jak můj život šel,
po větru pouštím slova,
tebe nebolí už hlava,
jak do světa musel jsem jít
a bez tebe lásko žít.
Na vojnu zverbovat jsem se dal
a tebe prý zabil žal.
Já bojoval za pravdu i lež
a nejednou to byla krutá řež,
prodal jsem život za cizí štěstí,
mnohokrát dostal jsem ránu pěstí.
Má milá Nel,
tak píšu ti, jak můj život šel,
po větru pouštím slova,
tebe nebolí už hlava.
Má milá Nel,
já nad námi kolikrát brečel,
pozdě, já vím,
lásko,
jak vítr byla naše láska,
silná, hravá.
Dnes umírám
opuštěn a sám,
tak aspoň po větru
pár slov ti posílám,
má milá Nel,
život náš - samá rána,
za chvilku oči mě vyklove vrána.
Má milá Nel,
hříšník jsem byl,
jo ne zrovna dobře jsem žil,
ale ty víš, co a proč
jak stalo se.
Já duši svou teď Bohu poroučím.
Má milá Nel,
vidím tě jak tenkrát,
anděle můj, ruku mi dáváš
a já jdu s tebou.
Tak Bože dík.
24.03.2009 22:03:00 | Lady L
Tak to je pěkná blbost - viz komentář níže.
Báseň je to vážně pěkná, moc se mi to líbilo:D
21.03.2009 12:22:00 | démon zatracení
Kdyby tu pušku použil jako hůl, mohl by se zachránit...možná*
14.03.2009 12:24:00 | rybí prdy