Tohle je za ....

Anotace: snad tohle je pozdní dílo, které už ve mně spí půl roku...

Proskleným okem, pokud se to tak dá říci, dívám se do neznáma.
V bělostném a okouzlujícím třpytu ztrácí se můj sen.
Utíká bez cíle před přeludem ošklivosti, kterou nepoznává.
Pouštím své srdce z nebohého těla bez dechu, ven.

Pokud kdy toužíme poznat nepoznané, které loudá se ve tmě.
Snažíme se pochopit svět, který nám hází hrách pod nohy.
Čirým peklem s poddanou rukou, veď mě.
Jak víš, že postupují Tvé myšlenkové pochody?

Chybí v šeru neznámé rty, které poví mé duši, ticho.
Touhu, která prahne jen po jednom pohlazení.
Snad do sudého počtu je nás licho.
Bez jediné jiskry, bez jediného pochopení.

Zlomený vlas padá k nohám lidem, utíkajících před životem.
Žíly pulzují pod známkou zlosti.
Zavřít dveře a jsi znovu ten.
S nevěrou, ale se špetkou vznešené hrdosti.

Oslňuješ mě vtipností, které si tak cením.
S tebou i bez Tebe jsou chvilky lásky krásné.
Férově spoléháš a vidíš že každým dnem se měním.
Není v tom kouzlo, ale radost, to je jasné.

V beznadějné chvíli okusuješ mé rty.
Těžce a smutně, slyším to, se ti dýchá.
Ještě se stopou, kanou na zem, slzy.
Zákeřná slova, které slýchá.

Tohle je pouhý sen mé choré mysli.
Jako každý sen, který si vysní.
V mém srdci si to zjistí.
Ten kterého dozajista myslí.

Bez kroku dítěte,
V náručí
matky.

D.