Lehké magično

Potemnělá místnost nás ukrývá do svých stínů,
ležíme na žluté dece, naše hlavy se dotýkají,
vonné tyčky vyplňují místnost omamnou vůní,
bílý kouř se vznáší nad zemí, je naším šatem.

Je to skutečnost nebo jeden z nejhezčích snů?
Tvé oči zamlžené odpověď na otázku hledají.
Tichá hudba se line z neznáma, nutí nás ke snění,
tvůj pokoj barevný se stal naším světem.

S pocitem neznámým hlavu svou zvedneš,
polibkem vášnivým vzbudíš mě ze snu,
potom se něžně schoulíš na moji hruď,

můj dech tě šimrá, ve spánku se směješ.
Oči, které chtěly by spát si rukou mnu,
paprsku sluneční, ty ráno nás vzbuď.