V šedivém průjezdu
tiše a nečekaně
vstoupil mi do cesty
/jako už tolikrát/
výběrčí daně.
Chce se mi řvát,
kliď se mi z cesty, frajere,
kde nic už není
ani smrt nebere.
Za kousek štěstí,
bláhová přání,
zaplatím krutě
životu daní.
Co ti mám dát?
Už všechno jsi mi vzal.
I světlo z očí,
rozevlátý šál,
i křídla jsem ti odevzdala
a všechny sny,
jichž jsem se vzdala.
I křehkou duši,
což nemáš dost?
Ponech mi
alespoň důstojnost ...
Báseň moc a moc povedená, kvalitní práce Tebou byla odvedena! Z toho daň platit memusíš! :-))
31.03.2009 21:52:00 | poustevník Jirka
Skvělé vyjádření! Bez komplikací, bez dalšího zbytečného rozvláčňování:-)
31.03.2009 19:52:00 | kikis
až mě to vyděsilo..
lupič srdcí je však mnohem horší
tam jde důstojnost stranou
branou do duše vejde
a co z toho vzejde...?
ST
31.03.2009 19:01:00 | Mbonita
Ta důstojnost
je tvá největší ctnost
tak tu mu nedávej
a jen zdálky mu zamávej.
Dávám Ti ST ať máš víc.
31.03.2009 17:11:00 | Paulín
Dobře, důstojnost si ponech, avšak musím upozornit všechny plátce, že dnes je poslední den k podání daňových přiznání...
31.03.2009 12:57:00 | Mario de Janiero