Když šla jsem, jako denno denně,
tou samou šedou ulicí,
kde válejí se všude po zdech,
ty hnusně šedé nápisy-A ŘVOU,
Když šla jsem jako obvykle,
co vždy-tou samou cestičkou,
neměla v kapse ani vindru,
však v ruce knížku-maličkou.
Tehdy-sedla sem si na zem,
v té šedé malé uličce,
a četla si tam jak ten blázen,
co skupuje vše maličké.
Bylo mi jedno,
co si myslí druzí,
a proč na mě tak koukají.
Já byla exot s knížkou,
v kraji.....jenž nestál ani za pětník!
zajímavá básnička..že by touha odlišet se...připomíná mi to mě,v době kdy sem chtěla dělat pikniky v metru a podobný věci...nechápala sem svět okolo...píšeš moc hezky :)
17.04.2009 19:19:00 | urcite.me.neznas