Umučený ticho
v lahvi od koňaku,
snad milion prstýnků
z pravýho zlata.
A nejlepší přítel
pomalu mává
v dopisech
na rozloučenou.
V bocích se houpá
malá černá bárka,
svět dávno udusil
i poslední hlas.
Déšť líně odkapává
z našich řas.
Čekáme na přistání,
a budem čekat dál.
Třeba až do svítání.
neučekej se...
pěkná je:)
08.08.2009 03:06:00 | okousaná od světlušek
stále na něco čekáme
čekáme celý život
až pomalu zapomínáme
na co vlastně...
***
Jiří senior
13.05.2009 17:57:00 | j.c.