Za staletým stromem

Za staletým stromem tyčí se starý hrad
vypadá jako žebrák, co má věčně hlad
otrhaný, špinavý, klesá věží k zemi
stovky let tu tiše stál, nyní je ponížený.

Za staletým stromem děti si v parku hrají
schovávaj se, utíkaj, na podzim i v máji.
Teskno mi je v pomyšlení, že mám mládí dávno pryč
stáří už si připosedá, čím dál blíž a blíž.

Za staletým stromem milenci se objímají
tulí se a ševelí v tichu noci milují.
Teskno je mi za mou láskou, kterou dávno odvál čas
místo pevných paží mám jen rukou třas.

Za staletým stromem náhrobek tiše ční
lehce je už oprýskaný, padá z něho kamení.
Na něm je napsáno, každý to už zná,
že člověk se rodí a pak umírá.