V sarkofágu věčnosti

O to ale vůbec nejde...
Pyramidy vzepjaté z krve otroků,
otoky tisíců porostlé kvádry.
Zpuchýřující Cheopsovo slunce.
Pískomil vítr plivajíc od boku
po bedrech núbijské lvice
vysfingované ze saharské sádry.

Alexandrijské svitky znásilněné plameny
papyrovým kouřem rodí moudra lůze.
Tváře zbroceny krví od knuty,
stanou otroci plamenně zmámeni,
otrokáři oslepeni v nenadáné hrůze,
břity pohledů do zad vetknuty.

Tvé Tutanchamonské bytí jest baleno
pokryvem sarkofágu věčna,
kladeno vzespod kamenného nebe.
Netíží jej hvězd břemeno
a slunce z výšin nekonečna
světu poddaných září bez tebe.

O to ale vůbec nejde...