Pohádka o Malíčkovi

Anotace: Tuhle pohádku mi vyprávěla babička snad milionkrát, tak vám jí písnu, ať máte pohádkový začátek týdne, milé děti... :o) Je dlouhatááánská, jako všechny pohádky ;o)

V chaloupce pod strání žili dědeček a babička.
Vodu pili ze studánky, chleba měli z políčka.
Byli sami na tom světě, nedal jim Bůh pro radost
ani synka do kolébky, ani dcerku pro starost.

"Nedal, nedal. Jakáž pomoc. Dožijem tu v samotě,
nikdo po nás nezapláče, nezatouží v tesknotě."
Vzal stařeček kousek dřeva, vyřezal z něj špalíček,
vydlabal mu oči, ústa, že byl jako človíček.

Stařenka ho na klín vzala: "Houpy, houpy, malý můj,
a ty nožky jak trnožky, ať běhají stůj co stůj."
Postavil se na své nožky javorový človíček,
tenkým hláskem se jim ozval: "To jsem já, váš Malíček!

Budu já vám hrách přebírat, nit do jehly navlékat,
nic nedbejte, že jsem malý, do práce jsem jako kat."
Stařenka hned kaši vaří: "Sedni semhle, k stolečku,
stařeček ti lůžko zrobí, ty můj malý holečku."

Usmálo se slunko zlaté na tu šťastnou rodinku,
zpívali si, pracovali, až po černou hodinku.
Přišla zima, tuhá zima, došla mouka v komoře,
stařenka to špitotala stařečkovi na dvoře.

Malíček to taky slyšel, přestože byl v světnici,
ustrojil se hezky teple, na hlavu vzal čepici.
"Nic se o mne nestrachujte! Nejsem z mýdla bublina!
Na Pozorka vyhoupnu se a pojedu do mlýna."

Vyhoupne se na Pozorka, chytne se ho za uši,
když přijede k mlýnským vratům, pěstí na ně zabuší:
"Otevřte mi, pane otče, Malíček jsem ze stráně,
pozdravení od nás nesu vám, i vaší paňmámě.

Stařenka už nemá mouky... Pán Bůh vám to zaplatí,
dáte-li jí trochu mouky, stokrát vám to navrátí..."
Mlynář, jak Malíčka viděl, popadá se za boky:
"Není-li to čertův skrček, ať mi spadnou vantroky!

Dobrá. Ten tvůj dědek v stráni pytel mouky dostane,
ale za to tenhle skrček v mlýně pro švandu tu zůstane!"
Malíček teď ruce spíná: "Nechci já být ve mlýně,
lépe je mi u stařečka, u stařenky na klíně..."

"Pro brek tě tu nechci míti! Tohle že tě napadlo?"
Nad ubohým pacholíčkem víko truhly zapadlo.
Malíček je ve vězení. Neví, je-li noc, či den,
čas se tu tak zvolna vleče, snad je tu už přes týden.

Hle, tu myší očka svítí. "Pověz, myško, kudy ven?"
"Tudy, za mnou, myší dírkou vyjdeš zas na bílý den."
Věrný Pozor venku čeká: "Vyskoč na mě, Malíčku,
a teď hupky polem, lesem, uvidíš zas babičku."

Za ním mlynář na koníčku, podkověnky zazvoní.
"Běda tobě, pacholíčku, jestliže tě dohoním!"
Do cesty mu z lesa vyběh míša, medvěd huňatý,
proti koni mlynářovu postavil se na paty.

Kůň se vzpíná, kůň se leká, na útěk se obrací,
šelma mlynář, ať chce nechce, do mlýna se navrací.

V chaloupce pod strání smutno...
"Ach, kde je náš holeček?"
Stařenka si k očím tiskne
kropenatý šáteček.

Najednou se cosi kmitne, Pozor stojí před vrátky.
"Neplačte už, stařečkové, máte nás tu nazpátky!"
Skočil stařík jako jelen, stařenka už nepláče,
napekli si buchty s mákem, povidlové koláče.