Zmateně o očích, dveřích, srdci a zrcadle

Anotace: Děkuji jedné pohádkové slečně, která mě jedním komentářem inspirovala k této básničce(snad to nebude brát jako kopírování myšlenky)...kterážto není básní v pravém slova smyslu, spíše prózou možná. Ale řekla bych básní v próze...;) Díky!:* ¦

"..a oči..njn..ne nadarmo se říká..že to jsou brány do duše..jsou to dveře zřejmě mnohem dáll.."
---
Oči. Dveře.
Často vstoupíme a těžko se jde zpátky.
Vstoupíme a otevřeme dveře k srdci.
K srdci ano, ale kam dál?
Máme tu několik dveří k několika citům.
A pak, záleží také,
zda-li necháme vstoupit Jeho do našich očí.
A do kterých dveří vstoupí.
Může to fungovat jako odraz v zrcadle.
Otevřeme-li Oba stejné dveře
v srdci toho druhého.
A pak, vstoupíme za zrcadlo,
když jde všechno dobře...
U lásky se to nemusí stávat tak často...
Pak uvízneme v zrcadle
a cesta není ani tam ani zpět,
protože On vstoupil do jiných dveří,
nebo ani nevstoupil.
Ale pokud se octneme za zrcadlem...
Zabouchneme za sebou dveře,
aby nikdo jiný se tam nedostal.
Tam se setkáme Oba...
My dva. Oni dva. Vy dva.