Proměny

Anotace: Studená lidská společnost zahleděná do věcí, spotřeby, kariér a majetků, člověka citově otupuje a odcizuje. Člověka, na prvním místě ovlivňuje mateřský instinkt lásky přirozeného koloběhu života. Aby vitězil, musí lidé vždy držet při sobě a s přírodou.

Sbírka: Proměny, Proměny života

Chuť jedu
(1968 – 1989)

Neumím spát
chvějící se duše opouští víru
kamsi odletěla z těla
Bloudí na hranici domova
kde za pomoc nabízí mrtvá těla
a rudé kabáty s naditými kapsami
jidášskými dukáty

Bloudím dnem
který nezačíná ani nekončí
bloudím bodláčím
s chutí maskujícího se jedu
dlouze se dívám
do větví kvetoucích stromů
závidím včelím rojům
že jsou spolu
svobodní a volní


Snění nemá potíže

řídit vzducholodě
to snící kluci umí
letí za obzory času
kde vítr a voda mluví
velryby tam zpívají svobodě
jejím dětem
toužících po živé vodě
kluci nosí
duhu v očích
rozesmátí a bosí …
dnes obzory pohlcují prachy
vodu nafta
fantazii krachy
jistotu stavy beztíže
tátové kosou už nekosí
kluci nechodí bosí

Snění nemá potíže


Bílá noc

Léto jitří hlubiny vod
ve větru tančí vrby rozverné
na hladiny potůčků a řek
s koketním úsměvem
záletné lístky květů slétají…

Jaro, opouští nás nevěrné

Bílá noc obnažuje naše těla
spojuje náš dech
jakoby ho pohltit chtěla
jakoby chtěla
ohmatat žhavá těla
jedinou duši
spojenou hlubinami
klínů




Krev buší na bránu nebes
tryskem údy proletěla
zatím co k ránu -
hejna vlaštovek s dětmi
a s létem odletěla

Léto, opouští nás nevěrné

Hlubiny se hledají
Hledají ztracené Léto
bránu žití …
Bílá noc
hlubinným cestám svítí










Zlomený květ

Peň
ledový balvan z hrudi odvalil
zbrocen krví
uložil hlavu do trávy
Oči zmodřely oblohou
Ledy svobodou roztály

Stojící stromy tančí !

Nahá žena sedící před domem
choulí umělou hruď do vlasů
zahalena snem
Studený vítr vleče
ulomenou květinu loukou
Balvan v hrudi studí kovem

Peň rozkvetl



Stejnost

Stejnost světla
neznamená
že stejně svítí
Jakože vlk není beránkem !
Oba mlékem
matka sytí;
vlčice mlékem z krve
ovečka mlékem
z květů strdí
Všechny matky
milují své děti
Přec ovečky
stávají se obětí

Vlk zůstává vlkem !
Člověk má zrak vlčí
či beránčí ?
Mění oči …


Stejnost jinak

Vědění není vědomí
toužení ctností
priorita svědomí
rozvaha lstí

Láska je slzou
časovanou dětstvím
vodou nezkalenou
darovaným bohatstvím
Z matčina prsu
chci ji znovu sát
Mluvit úsměvem
Slzí se ptát…

Včelí královně chci
stavební plásty klást
opíjet se vůní česla úlu
polibky slunce z květů krást


Pýcha předchází pád

Stanu se orlem !
Čimčaral starý opelichaný vrabčák
Naparoval se
na druhé pozor nedával
a všem kolem nadával

Kouká na to kočka;
na vrabčího orla
svítí její dravá očka
skočí a vrabčák ani nepíp‘
V ostrých zubech navždy zavřel oči

Kdo pozor nedává
všem kolem nadává a jen se naparuje
svou hloupost prozrazuje
Hlava se mu pýchou točí
a nakonec
končí v tlamě kočičí !


Ztráty a nálezy

Fyzická síla
ta už tu byla
z vrcholu se nevrací

Duše dozrála
s vírou
proto zůstala svěží

Nežebrá u dveří
okovaných mříží
milosrdnou lží

Nemá hlavu plnou chmúru
usmívá se
a dívá se vzhůru





Vůně lásek

Struha loudající se návsí
sytí rybníčky
a louky za vsí
Hladinu opisují papírové lodičky

Lípy a akáty v aleji
pijí z dlaní struhy
Bosí kluci v dešti beze lstí
opojeni světlem duhy
válí sudy v mokrém listí

Lípy dořekly poslední věty dětem
ruce milenců srostly do větví
v hrudích rozvily noční květy
Polibky voněly medem …

Do rukou a větví
vepsal čas chvění a vrásky
cestami domů stromy zas voní
… v nás lásky
Mladost


Akáty nestárnou
staleté kvetou
a plodí
Medovinou
opíjí včely
básníky
bankéře
kapitány lodí
hledající
vrcholy
nových staletí

Ptáci * včely * stromy
znají cesty
Nebloudí
… jako my



Síla

Můj šíp
v aleji líp
doletěl nejdál
Bez křídel …
Tušíš dokonalý luk
dobrý vítr
či dobrý šíp ?
Pomohla dobrá víla ?
Učím se
umím to líp …
To je ta síla !









Myšlení

Mysl vynálezce
se dotýká fantazie
Žije s ní a z ní …

Miluje ticho
a nemyslí
na plné břicho

Myslí na tajemno
Vzestup
nikoli na hovno









Symbióza

Hrozny sládnou vášní svitu
polibky rosy při úsvitu
milují vznešenost slunce
svatební cesty hvězd a měsíce

Oblak smoku zatahuje oponu svitu
hrozny hořknou na úbytu
odchází čas sdílení
rozdělující myšlení

Víno asimiluje vodu
svobodu světla
dech nitra země
odpuštění pozemské vině






Zamrzlá okna svítí do kraje

rok starý s novým
už zase drží se za ruce
mráz stříbří hlavu krajiny jíním

dny omládly světlem
a jiskrami v očích dětí
nad nalezenou minci

…je štědrý den

mráz štípe děti do tváří
dech vod se mění v sen
zkřehlý rybařík závidí rybu rybáři

ledové květy žijí z tepla
mrazivá okna svítí do kraje
rok uzrál a domov taje…



Pozdní jitra stárnou

Orosené hrozny révy
se choulí do stínů noci chladného listí
čekají na probuzení
na oplození sluncem
…na vinařovo pohlazení

v číši se kolébá vonící zlato
pozdní sklizeň s přívlastkem:
krev a duše slunce
…rty rumělkově sládnou
bohyně blaha vešla do očí
starci mládnou

Pozdní jitra stárnou






Přirozenost

ostrý vítr přerušil nářek starého mlýna
jehož kolo vstalo z mrtvých
domlouvá se s vodopádem staleté vody
- znovu chodí po svých
utržený drak na věži kostela se dočkal svobody
kluci neměli úspěch
na břehu řeky přemýšlí
proč vody neomylně pádí k cíli
proč mají naspěch
Znají snad vody tajné kódy?
řeky dělají to, co musí v dané chvíli
hledají cesty svobody
přivádí prameny a myšlenky
Čeří stoky !
v objetí s milovanými vrchy
proudí krví a lávou
Přirozenost nehledá slávu
nesoutěží s úspěchy


Touha

thymos duše rozkvétá
poděkování touze po uznání
živým i mrtvým
v lásce a plození
v krůpějích bolesti zrození
uznání thymu
co dívá se srdcem
rozumí hoře i stromu
s květy naučilo se smát
rozsvěcuje tmu
umí se bát
umí vytrvat…

…miluješ, ale láska je víc
teprve, když cit se ti vrací
rodí se Láska
dvou srdcí – jediná líc




Stříbrný pramen

potůčky ví
že jejich svižný krok
stojaté vody
v bystřiny promění

stříbrný pramen z Vlčí rokle skal
křemenná zrnka země
do všech tepen a ramen
kořenů a toků - sebou ryzost vzal

křemen s jiskrou v těle
plodící oheň
věří v sebe
v užitek pramenů země i nebe

Stříbrný pramen střeží stříbrní vlci
ozvěna vytí z věží skal zní, jako zvonění
…zvonění, že nastal čas
pramenů stříbření
Svatokrádež

Já pán!
Ty pán!
Já Jidáš:
prodávající víru
Ty mocný:
kupující svobodu
Já věrec:
bez víry
Ty demokrat:
bez lidství;
bez jeho síly

Já, věřící člověk!
Ty, farizejský politik!






Květy mysli

Za obzorem času
voní Zem květenou mysli
z osení klasů vidění
jasu zázračného zrození

Hory, řeky, lesy, role - obtěžkány mízou
kojí vesmír a hladové děti
Matky nepláčí - hojí rány Země
u stolu hostí nesmrtelné oběti

Dnes - květy Země kořenní v krvi
bez milosti minulosti
dětem Světa zdobí školy
…zarostla Muzea smrti a smyslnosti

Horské hřebeny Planety
pějí hymnus nebeských Orlů
s věky a lidmi
letí v objetí