Pohanská kněžka
a Pramatka plnoboká
procházejí dramatem
vzrušující přeměny..
Hebounké pápěří
vibrujícího vzduchu
zlaté střepy
rozdrcené
na prášek snění
..mlčí noční nebe
když vlhká její brva
kalich hořký pije do dna
darmo mučila se slovy
stesk ji hněte
po dřívějším prostém světě..
Hlas ticha zasténal
a čas bosonohý
vyústil do oblohy
a kněžky
vysněné podoby
Čas bosonohý... zasténal.
(Já tušil, že tam bude háček).
Před vyústěním do oblohy
on.. šlápl na připínáček.
Básnička je moc hezká, omlouvám se...
Když já mám hlavu plnou takových...
16.05.2009 20:00:00 | Šerpík 1
Trochu mi to připomíná povinou četbu starý pověsti český:( ale je fajn:)
15.05.2009 22:10:00 | TheTruffle
Jsou to dávné příběhy
či budoucna předzvěsti?
Ať tak či tak
je v tom snění
i síla výpovědi.
15.05.2009 17:42:00 | s.e.n
Čas obutí
Dávná kněžka věštby zraku
v kyprý si dala ruce bok
a zatoužila po zázraku
lásky co přináší lok
Posly hnala přes řeky, nivy
by políbil jí roucha lem
a genetické zlepšil vlivy
muž, co bude cizincem
Ať legenda či metafora,
v horách na straně měsíce
byl tam kdos, co pole orá
a lýkové měl střevíce
:o)
Jiří senior
14.05.2009 10:19:00 | j.c.
...Tvoje verše jsou jako pohádka...to aby se nadlehčil svět, že se díky lidem zase změnil...a možná svět je stejný a lidé jiní???...přesto, to nejcennější co Země nosí, to nejvzácnější co kolíbá, jsou její děti...povídala jedna víla bosonohá :-)
13.05.2009 23:17:00 | Lota