Pohádka o žvýkačce

Stíny v mé hlavě se probouzí k životu,
snaží se získat zas nade mnou moc.
Plíží se potichu,vpíjí se do mysli,
až když je pozdě všimnu si jich...

Dřímajíc v mém podvědomí,hoví si
jak Šípková Růženka v houpacín křesle,
když čeka jen na chvíli, kdy ze spánku
vzbudí ji ohyzdný princ...

A teď tu sedím
vyplivnutá,jak tři dny stará žvákačka.
Sluníčko svítí a ptáčci zpívají,
idylku kazí jen tahleta sračka..