Návštěvnost
Magorovo první literární nádraží
Magorovo první literární nádraží
Anotace: http://vlneni-ameliino.blogspot.com/2009/05/magorovo-prvni-literarni-nadrazi.html
a potom bylo ticho
ticho jako v
sobě
i skříňka s první pomocí
se propadla
kamsi do
1.
Když den vstal, myslel si, že neskončí.
Na peróně stál muž.
Měl dlouhé ruce
dlouhé jako samotný vlak.
Bylo mi ho líto
jako mi tak často bývá
líto
Stál a sledoval projíždějící vlaky.
Pomáhal stařenám nastupovat
a ony se na něj popudlivě dívaly
protože se štítily jeho dlouhých rukou
Odporné.
Bylo mi ho líto
jak mi často bývá
líto
2.
v malém prostoru mezi stěnami se octla moucha
a ve víně plaval muž
který mi utekl z plic
když jsem naposledy zakašlala
že mě bolelo každé nadechnutí
a
Když vzal hůl a uhodil mě do nosu, ani jsem to necítila.
Nevím, možná mi selhala nervová spojení
či jen nechápu
oč jde v životě
.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskTahle na me pusobi asi nejvic poeticky z toho, co jsem od tebe zatim cetl. Moc se mi to libi.
Obzvlast to "bylo mi ho lito, jak mi tak casto byva lito", s tim jsem se ztotoznil.
11.05.2013 00:06:30 | Jan Voralberg
Tahle básnička mne opravdu pohladila na duši. Něčím se podobá těm Skácelovým a tohohle básníka mám hodně ráda.
20.09.2009 12:51:00 | Rikitan
Nádraží je pro mě dost mystický motiv.
31.05.2009 15:47:00 | ludmil
vydržet jde všechno,
na slovíčko
kdo se ptá?
no přece sluníčko
30.05.2009 15:04:00 | Radek.oslov.Šafárik
ten muž v plicích, to jsem byl asi já, že? teď už můžeme dýchat oba.
30.05.2009 14:53:00 | tenflipskáj dysfunkt
...hmm
30.05.2009 14:48:00 | WAYWARD