Vzpomínky

Anotace: Když je člověk sám vrací se mu to a nejde stím nic dělat

Byla jsi pro mě jako obrázek,
vzácná jako je na poušti oblázek.

Vzácná jako by bylo na poušti moře,
bez tebe se cítím jako opuštěné mládě v noře.

Tvé oči pro mě byla naděje,
vždy, když je vidím, moje srdce se vzpomínkami zalije.

Když sem se tě mohl dotknout, bylo to jako bych se dotkl nebe,
připadám si jako bych procházel peklem, protože nemůžu hladit tebe.

Když si usínala, hladil jsem tvé vlásky,
snažil jsem se, aby si neměla ze života vrásky.

Snažil jsem se, aby se tvé srdíčko cítilo v bezpečí,
a ať tě všechno špatné překročí.

Byla jsi pro mě jak anděl, co štěstí mi nese,
nevím, proč bez tebe bloudím jak v temném lese.

Byla jsi jako ďábel, co dával mi sílu,
nevím, kde mám brát do života víru.

Špatně se mi spí, špatně se mi vstává,
je to prostě tím, že jiný ti své srdce dává.

Kdyby si někdy četla tyto řádky,
nechci, aby si z toho dělala nějaké hádky.

Je to jen co moje srdce často cítí,
protože mu žádné sluníčko na cestu nesvítí.