I kdybych křičela nevím jak
prý nejde to
a já bych přitom chtěla letět
s papírovým drakem do oblak
který táta mi slepil
kdysi dávno z modrého papíru
dětským očím na míru
I kdybych křičela nevím jak
prý nevzlétnu do oblak
to jen ptáci smějí
a jim mohu závidět
a přitom se chvěji
tou lidskou touhou umět tolik
na co jeden život nestačí
Za čas se budu toulat
po vesmíru
nebudu cítit žádnou vinu
za marné snahy
I kdybych křičela
ještě hlasitěji ...slyšíš
ti ptáci se smějí