Malinká skládanka jak domeček z karet,
obrázků a hlasů.
Také slůvek co lepí se nám na ret,
vábí nás do jiných časů.
Pozvání ke stolu s křišťálovou koulí,
možná můžeme dál nahlédnout
a vidět tajná přání co srdci se choulí,
na rozbouřených vlnách plout.
Stát na přídi o kterou se přání tříští,
držet se lanoví ve větru,
tak proč čekat na život příští
a sedět doma ve svetru.
Skládám si domečky z touhy a přání,
skládám si a dávám do obálky,
moc takových bláznů není k mání,
není takových co vidí dálky...
jasně že se třeseš..když moje pusa hýbe s kdečím panáčku
a nech si bububu pro cecilku..na mě si připrav foukačku :o))
01.11.2005 15:03:00 | šuměnka
drobně rozhořčena???
duju z plných plic!!
zmizela s větrem scéna
i šumi z nemanic :-pp
01.11.2005 14:36:00 | šuměnka
..jsem ráda, že takový dušičky znám...
..s radostí jim své srdce otvírám..
01.11.2005 13:29:00 | Cecilka
..takových bláznů je až přespříliš
jen nastraž uši..ať je v dálce uslyšíš :o))
01.11.2005 13:25:00 | šuměnka