Poslední pampeliška
Poslední pampeliška
V bárce,
poseté znamínky krve,
rosou prolezlým ráhnovím,
rozvrzaným strážním košem,
oteklou přední plachtou,
proháníme vodní víry a kolotoče,
životy;
hledáme blázny
megalomanských snů,
posly veselých depeší
Blázny s klíči
k dveřím nám zapovězeným,
snílky s poslední vězněnou pampeliškou
v převrhnutém květináči
Snad hledáme jen,
černá přístřeší,
stíny noční říše,
a nepatrné příště
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Obyčejné, nenápadné květy denně okoukávané, ale bez nich už by nebylo tvůrčí léto, že? Moc pěkná básnička
23.06.2009 21:51:00 | Marfuša
Ještě že ty pampelišky jsou, když je vidím žlutě rozseté, tak vím, že je jaro...bez nich by to nebylo ono...ještě štěstí, že na každém paloučku, i kdyby jen jedna byla, vydá naději na žlutý palouk v příštím jaru...
23.06.2009 13:39:00 | Harr
I z poslední pampelišky mohou příští jaro vzejít desítky žlutavých nadějí;) L.
14.06.2009 23:16:00 | Severka
