***
Jak robot bez citů
položím paže své
kovové
na tvůj klín
bez pohnutí setrvám
mé součástky
bez hlesu žhnou
však já tě vnímám
senzory řvou
tvé chvění
zadržených vášní
strach z odhalení
potřeb i pocitů
slyšených zázraků
lidské přírody
která
nám do vínku dána
jest
v lásce i bez lásky
prst v těle vzlíná
cítit jak ruka robota
chvěje se lůnem tvým
vzpínáš tělo života
v představách jinocha
co požil nektar tvůj
plnými doušky sál
tvé tělo sžírané
touhou po lásce
doteků
ústy kovovými
odvádím teplo
z nitra tvého bytí
na konci únavy
z milování
od luny do přítmí
z přítmí do luny
lůnem do milování
z milování do lásky
a z lásky k robotu
bez kapky smilování
z do z do
tvé tělo vláčné je
mé tělo kovově žhne
spíš
ještě se nevypínám
sním
***
Robot je studený, ale v Tvé básni žár ... v tomto spojení vášnivý to dar - krása, slastná spása, hmmm...
19.06.2009 17:10:00 | toužím.jít.dál
Na mě zase zapůsobila mírně /nebo více?? :-D/ eroticky.. jsem divná?
18.06.2009 22:09:00 | 5thelement
kovově ledová....působí na mě mírně depresivně....ale možná je to jen způsobeno mou momentální náladou
18.06.2009 19:01:00 | floreciente
Škoda,že jsem jen kuskus...a ne Helena ...to bych si to taky užila.
18.06.2009 12:55:00 | kuskus pruhovaná
Dávám Ti kovový dík,
Tvůj verš do mně vtik
situační černou moudrost,
něco smutku, ba i radost ;-)
18.06.2009 12:27:00 | Levandule
Taky estéčko...
A klidně ať se dají dohromady tvůj Robot a moje Lampa...
snad jim to spolu půjde.
18.06.2009 11:22:00 | Květka Š.
Nekdy mam pocit, ze nekteri lide jsou maskovani roboti. Dobry motiv, jaksi horkosladka:).
18.06.2009 11:11:00 | Dota Slunská