Dvě tváře nebe

Anotace: Vznikla přesně ve 2 hodiny ranní při příšerné bolesti hlavy a vysoké teplotě...

Obloha mraky zahalená
choulí se k holčičce.
Miriel ,to jméno má,
padá k travičce.

To nebe ji zkouší,
ona rosu prosí.
To mraky ji těsní,
ona po Lásce teskní.

Nemůže dál Miriel,
železné boty obula.
Nemůže dál Miriel,
hlava jak z olova.

Nebe ji na provázku chová…


Nebe jak modrý květ
letí nad chlapcem
jménem Kazisvět,
co spí pod kopcem.

Ta obloha prosí,
on skutky děsí.
Ta obloha teskní,
on vzteky běsní.

Utíká dál Kazisvět,
jak kdyby křídla měl.
Utíká dál Kazisvět,
jak kdyby na nebe zapomněl.

Obloha daleko od jeho světa…