Osvícené prokletí
Osvícené prokletí
Poslední byla svého rodu
síly mocné
stály kdysi u jejího zrodu
čarodějka s hřívou vnad
rozehnala mnohý
lásky příslovečný chlad
smála se na život
světlo milování rozsévala
do doby
než zachechtal se hloupý lid
onen podlý kat
z prsou dech jí pije
srdce kleslo do prachu
zatla ret
vzkřísila orlí skřek
osvícením
proklela duše ztracené
..strach z neznáma
ušetří jen nevědomé..
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Díky téměř živým (rozuměj dobře popsaným) obrazům velice pěkně připravená úvaha k zamyšlení nad dvěma závěrečnými verši.
03.07.2009 01:37:00 | Špáďa
Kousek cesty do neznáma...
šťasten, kdo se vrátí zpět
a možná lze i závidět
tu reflexi co nese drama
do antických vpuštěn sfér
diletantským kde byl hercem
kdy život leží pod kobercem
a tvář smrti má režisér
***
Jiří senior
02.07.2009 08:08:00 | j.c.
toho co neznáme
se bojíme
občas to i zabíjíme
ve snaze sami být
a "něco" uchránit
proč ?
chybí nám pochopení
tolerance
a ono renesanční..osvícení
ST
29.06.2009 22:22:00 | Mbonita
