Povodeň

Černomodré polštáře mraků
celí se v bublající zlobu
a mezi cáry vlaštovčích fraků
spláchnou krajinu do jednoho hrobu

v mžiku porodí kapek tisíce
nebe otevřené dokořán
a proudem vnitřnosti chrlíce
úděl zkázy bude dokonán

síla proudu trhá silnice
jak papírové modely
a domy, kostely, vinice
do bláta se oděly

jen trosky a smrduté bahno
hnijící zvěř a zoufalství
moře sladké vody
moře slaných slz
zvrhlé rabující barbarství