Prosba k Luně

Anotace: věčné bytí - největší trest

Má drahá Luno…
mučíš mě hebce,
hvězdy mi pálíš do dlaní,
proklínáš se mnou svítání
a líbáš mě,
když den mě nechce.
Má drahá Luno…
Učíš mě lásce k noci,
do klína mi vkládáš věčné bdění,
ach teď jsem nešťastník, pro něhož snění není,
ani smrt nemá žádné moci.
Má drahá Luno…
Dáváš mi věčné bytí,
jaký to dar…Smrt – život - smrt…nic se mě netýká,
mohu jen sledovat, jak ten čas utíká.
Dějiny nekonečné…nad nimiž královna mi svítí.

Má Luno…Luno má!
Líbej mě…lásko má drahá.
To břemeno mě v trýzni zmáhá.
Už unaven jsem činy všemi,
co lidi trápí v jejich zemi.
Luno, Luno!!! Volám tě má družko.
Já zblázním se…den mě mučí,
mučí mě navždy být,
ach drahá Luno…Já nechci už,
já nechci dále žít.