Je to tak snadné!?

Už nevíš vůbec kudy kam,
za světa se radši sprovodíš sám,
Svým přátelům říkáš, jak moc je máš rád,
ale myslel si na ně v ten moment snad?

Rozmysli, když dýku do svého srdce vrážíš,
na jak dlouho srdce svých blízkých zmrazíš.
Lehce jediným tahem přetneš si žíly,
však co cití ti, jež máš rád v onu chvíli?
Když přehazuješ lano přes starý ztrouchnivělý trám,
přemýšlej, jak bude tomu, co pak zůstane tu sám.

Přemýšlej chvíli.
Necítíš jejich bolest?
Pak můžeš navždy odejít.