Anotace: bez komentu ....
Pod Tvými doteky hořely ledy,
Tvé něžné pohledy drobily skály,
v průzračnou vodu se měnily jedy,
padaly stromy, co staletí stály.
Rozkvetl kámen na vrcholku hory,
v písničku měnil si pohřební chór,
do cíle dopravils zlámané vory,
uměl si vyléčit smrtelný mor.
Požádat o pomoc sám se teď bojíš,
straníš se lidí, snad vzdáváš svůj boj,
neznámou mastí své rány si hojíš,
nechceš už vědět, kam letí Tvůj roj.
Odmítáš ruku, co chránit Tě chtěla,
do chrámu svatých chceš odejít rád,
naposled pohladit ještě jsem směla
Tvé skráně šedivé, už šťastný jsi snad…
"Kdybys měl štít svůj 100x prostřelený,
potom chránila by Tě má malá dlaň?"
Jak v písni té o pomoc slabé ženy
snad žádat měl by hrdý D'Artagnan?
To málo znáš nezkrotnou mužskou pýchu
i hrdost velící se smrti vzdát
/po velkém boji!/ spíš než kdesi v tichu
pod sukní Tvou se plaše ukrývat...
14.07.2009 16:02:00 | Kozoroh 1