I sochy mají cit
I sochy mají cit
Anotace: Procházel jsem se po Karlově mostě za jednoho deštivého dne. Kapky stékající po mých ramenou a zamilovaný pár turistů... a ona volající: "Look, this statue cry...!" (>podívej, ta socha pláče
Jen kapky, co smyly špínu mojí,
jen slzy, co na tváři se rojí
jen srdce, které prasklo v půli
jen kámen, který dostal vůli
a tma, co zalila střechy,
neví,
jak déšť rozplakal sochy...
Duše, ta na prach spálená,
láska s ní navždy ztracená
bolest, když noc se mění v den
a déšť, co vláhou zkropil zem.
Jen rudou zlité táhlé plochy
a deštěm, pro nějž pláčou sochy.
Něco, co nechtěl přislíbit,
pery, jež nechtěl políbit,
oči, jež nestih milovat
a sliby, které nikdy nesměl dát.
Nic nezbylo z té trochy
a deštěm se rozplakaly sochy.
Báseň, jež ztratila své sloky,
pomalé, leč nerozvážné kroky.
Jak padlí dva zpěvaví ptáci,
světlo, co ze života ztrácí...
Jen smutek bez útěchy
a deštěm...
se ztratí všechny slzy..
sochy neumí plakat...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
zajímavé..
socha - hmota, jíž umělec vtiskl duši. proč by neměla právo projevit city? já souhlasím s labutí.
j.c.ben
21.09.2009 21:09:00 | j.c.
O ano... Pointa je právě v poslední sloce protože právě při jejím psaní jsem si uvědomil, že i sochy samotné by plakat neměly. Sochy mohou cítit jen bolest okolního světa a ta by je neměla zraňovat. Snažil jsem se pouze poukázat na podstatu.
A děkuji za komentáře, těší mě, že je někdo schopen pozastavit nad mýmy názory.
14.07.2009 18:31:00 | Shirai Yoshiro
...líbí...jen mám pocit, že poslední sloka ruší pointu plačících soch...moje pocity však nemusí nic znamenat... :-)
14.07.2009 09:59:00 | Lota
Karel Plíhal (z písně Když jsi smutná): "Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí, stromy procitnou a mluví lidskou řečí...."..... ST
14.07.2009 09:08:00 | Jana M.
