Anotace: Stále se mě někdo ptá, jaké zvíře mám ráda. Já na to odpovídám- Všechna jsou krásná a skvělá, ale nejraději mám psy. Tato báseň je ale o mé kočce. Byla prvním živým tvorem, kterému jsem věřila a věřím. Tady je...
Ach, jak jsi krásná přítelky ně moje,
když drápky do mé kůže zatínáš
a vzrušením vrnět začínáš.
Když hladím tě po bříšku a ty
přivíráš svá očička,
tak tě poznávám, teď jsi má kočička.
Ach, jak jsi krásná přítelkyně moje,
když se mé prsty tvou srstí prodírají
a oči tvé se slastí zavírají.
Tys plna vznešenosti a božské krásy,
když ležíš mi na břiše, to pěkné jsou časy.
Ach, jak jsi krásná přítelkyně moje,
když ležíš v zahradě na vyhřáté zemi
a protahuješ své tělo způsoby všemi.
Když zýváš, ceníš své zoubky,
když zlobíš se, ježíš své chloupky.
Krásné přirovnání- kočičí můzy. Micka (tak se jmenuje ta moje číča) si mě našla sama. Byla jsem venku a přišla ke mě nějaká kočka, mňoukla na mě a něčím mě okouzlila. Jak říkám, nikdy předtím jsem kočku neměla a ani jsem si nemyslela, že jsou tak kouzelné, ale Míca to vše změnila. Je kouzelná, když něco vivede, tak se hned začne tak nevině tvářit... Nedivím se, že v Egyptě byly kočky uctívány :)
28.07.2009 16:34:00 | PsavecIvra
naše kočky jsou taky úžasné, taky mě inspirovaly k několika básničkám, jsou to prostě kočičí můzy
24.07.2009 23:06:00 | Markéta Hl.